Tím Blesk - Tím Raijin (Red, Medusa, Memphisto)

Zeno Ki

Na strome, ktorý stál uprostred cvičiska, som pokojne sedel. Zanedlho mali prísť moji noví žiaci.
Nová generácia. Nová nádej.
Bol som tam už od jednej v noci. Miloval som svitanie, a tak som si ho nenechal ujsť ani tentoraz.
Premýšlanie nad budúcnosťou bijuu a Kumogakure mi prerušila sova, ktorá len teraz vyletela zo stromu.
Až teraz si ma všimla... celú noc som sedel vedla nej. pomyslel som si pobavene a rozvalil sa v korune.

Asuka

Celou noc jsem nemohla spát. Stále jsem se převalovala z jedné strany na druhou. Před sebou jsem měla obraz, jak na mě nepřátelský ninja útočí a já se nestačím vyhnout. Tak nevím, zda by raději neměl Raikage znolit někoho jiného. Někoho silnějšího, aby byl schránkou na bijuu. Takhle jsem ještě chvíli přemýšlela, než jsem se rozhodla vstát. Bylo teprve něco po půlnoci, ale já i tak nemohla spát. Pomalu jsem si začala připravovat výbavu. Naostřila kunaie, shurikeny. Přidala i nějaká ta lanka. Pak jsem se šla připravovat já. Nějaká ta ranní hygiena, rychlá úprava vlasů, oblečení a mohla jsem jít. Přesto bylo pořád jen 2 hodiny ráno. Když jsem si zrovna v kuchyni připravovala něco k jídlu, konečně se vrátil starší bratr domu. Každý jiný by byl unavený, ale na něm nic takového poznat nebylo. Kam se chystáš? Na rande? Začal mě rozčilovat hnedka po ránu. Na žádný rande nejdu! Máme se sejít se senseiem. Řeknu a vypláznu na něj jazyk. Bratr se jen pousměje, natočí si sklenici vody. Tak takhle se v dnešní době říká schůzce s milým? Sejít se se senseiem? No tak ať ti to výjde. Dodá a odejde do svého pokoje. Už jsem mu chtěla něco říct, ale raději jsem si do pusy dala lízatko a vyrazila na cvičiště, kde jsme se měli sejít.
Vzala jsem to oklikou po venici, abych zabila ještě nějaký ten čas. V puse jsem si spokojeně cumlala lízatko.

Hideki Kanegawa

Včera po pohřbu mi bylo sděleno rozdělení týmů. Byl jsem celkem spokojen. S žádným z nich (členů týmu) jsem neměl nějak výrazně napjatější vztah. Pomalu jsme se všichni rozešli do svých domovů. Já vyšel samozřejmě před rodiči, kteří tam ještě se sestrou zůstali a o něčem se bavili s jinými lidmi z vesnice.
Upoutání oblohou ovšem zase způsobilo, že jsem jaksi cestu nezvolil nejlépe. Když jsem přišel domů, celá rodina seděla na pohovce a koukali na mě znovu velmi zvláštně.
Po drobném rozhovoru jsem šel do postele. Usnul jsem za chvilku, zítra měl být poměrně krušný den.
O několik hodin později jsem se probudil, na budíku svítilo 3:00. Rychle jsem vyběhl z postele a připravoval si vybavení. Ta nějak jsem si nedával pozor, což mělo za následek probuzení celého baráku.
Ehm... to jsem tomu dal.. pomyslel jsem a pohlédl na hodiny. 3:30. Safra, musim jít. rychle jsem vyšel z domu a zamířil směrem cvičiště. Občas jsem se podíval na oblohu, bylo oblačno, leč už se mraky začali trhat a pomalu se rozsvěcel ostrovy hvězd. To jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít a tak jsem další cestu volil s hlavou do oblak.

Zeno

Ako prvá sa ukázala Asuka. Pozorne som si ju prehliadol ešte predtým ako si ma všimla sediaceho na strome.
Cumlala akési lízatko a vyzerala celkom spokojne.
Zoskočil som dole k nej.
Akej je príchuti? spýtal som sa zvedavo, celkom vážne.

Yoshiro

Spal jsem. Vůbec jsem o tom rozzařování týmů nevěděl a už vůbec jsem netušil, že se máme někde sejít. Ale spalo se mi celkem dobře, to jo. Zrovna se mi zdálo o tom, jak lítám někde mezi mrakama a jsou tam sloni. Růžoví sloni.

Asuka

Nějaký ten čas jsem přeci jenom zabila a plus k tomu jsem si prošla vesnici, když ještě všichni spí. Když jse přicházela k místu setkání, všimla jsem si, že tu jsem první. Když jsem přišla o něco blíže, všimla jsem si někoho, jak sedí na stromě. Dál jsem si cumlala lízatko. Přešla jsem až ke stromu, kde ke mně seskočil sensei. Trochu jsem se zarazila nad jeho otázkou, ale odpověděla jsem. Citrón. Chcete taky? Ještě mám pomeranč, jahodu a jablko. Řeknu a vyndám několik lízátek z kapsy.

Hideki Kanegawa

Stále kráčím s rukama za hlavou, sledujíc potemnělou oblohum která už jistě začíná blednout. Tak nějak jsem nedával pořádně pozor na cestu, takže jsem několikrát špatně zahnul a tím si poměrně prodloužil cestu. Leč... nevnímal jsem to... stále jsem šel s myšlenkou, že jdu správně.
Dneska jsou hvězdy celkem vidět, škoda, že už se pomalu rozednívá. pomyslel si při chůzi, když začal mít pocit přítomnosti dalších osob. Když se podíval před sebe, viděl Asuko a senseie.
Takže jsem tady... doufám, že včas. a vydal jsem se k nim.

Zeno

Jej reakcia bola neprekvapivo príjemná.
Citrón ujde, ale to pravé je jahoda. Podelíš sa? Nie že by som ťa nútil... usmial som sa.
Mimochodom, už si hovorila s Rokubim? spýtal som sa vážne.
Vtedy sa objavil aj druhý žiak, už z diaľky bolo jasné že to je neustálne zasnený Hideki.
Hideki, odpovedz rýchlo - ktoré z týchto by si si vybral - pomaranč, jablko alebo jahodu? pozrel som naňho.
Yoshiro sa zatiaľ neukázal vôbec.

Asuka

Jen jsem se usmála a rukou dala pokyn, ať si sensei nabídne. Sice budu mít o jedno lízatko míň, ale to snad přežiju. Spíše nesnáším, když mi někdo bere lízatko přímo z pusy. Říkala jsem si pro sebe, než se sensei zeptal vážným tónem, zda už jsem mluvila s Rokubim. Tázavě jsem na něj koukla. Ummm ne. nemluvila. To jde? Přeci jenom jsem byla v branži schrány ještě nezkušená.
Po chvilce se k nám připojil i Hideki. Ahoj. Pozdravila jsem ho.

Hideki Kanegawa

Sensei na mě hned vypálil otázku... ale jakou. Musim přiznat, že mě zahnal do kouta. Do toho ještě Asuko pozdravila, takže jsem odpověděl a zase se vrátil k té otázce. Nějaký test? co mu mám říct?. V hlavě jsem přemítal pár možností, očima přejížděl ze senseie na Asuko a zase zpět. Jablko, pomeranč, jahoda, pomeranč, hruška, jablko, jahoda...
No... jablko... řekl jsem poměrně nechápavě a zvláštně se na oba podíval s tím, že bych rád věděl proč jako tohle. Sice mě moc často věci nerozhodili, ale tohle bylo... nečekané.

Zeno

Arigatou. kývol som hlavou a zobral si jahodové lízatko. Hned som ho rozbalil, ale ešte nevložil do úst.
Na moju druhú otázku zareagovala začudovane.
Ach, úplne som zabudol že o tom vedia len tí kompetentní... moc málo času medzi obyčajnými ľudmi a deťmi.
Nič som jej nepovedal a otočil sa na Hidekiho, ktorý práve úplne vyvedený z miery odpovedal na moju otázku.
Nie, žiadne jablko... pokrútil som hlavou pobavene a zdvihol lízatko od Asuky.
... jahoda.

Hideki Kanegawa

Baka? pomyslel jsem si při pohledu na senseie, který se smrtelně vážným výtŕazem nyní držel lízátko před obličejem a upřeně se na něj díval.
Jablko... zaprotestoval jsem znovu.

Asuka

Hned jak si sensei vzal lízatko s jahodovou příchotí, tak jsem ihnet ostatní lízatka schovala zase do kapsy. Na mou otázku, která asi byla hloupá, sensei neodpověděl. Pche, na lízatko to slyší, ale aby mi odpověděl, to nééé. Řeknu si pro sebe. Pak se znovu podívám na Hidekiho, který vypadal jaksi mimo. Nedivím se, tahle otázka po ránu by dostala snad každého. A potichu se začnu smát.

Zeno

Nie, jahoda. Jalbko nevidím nikde... zakrútil som hlavou vážne a zatváril sa sklamane.
Asuka, piaty Raikage, Killer Bee, zistil ako jednoducho a bezpečne prehovárať k bijuu, aj ked nie sú v nikom zapečatený. Kyriaki-san ma poveril s toutou úlohou. Zájdeme za Rokubim hned? Je to povinné, musíme zistiť ako bijuu bude reagovať na hostiteľa. Ak pozitívne, nie je čo riešiť, ak negatívne, musíme hľadať nového. vysvetlil som jej a usmial sa.

Asuka

Stále jsem se smála, ale už jen trochu. A prý že sensei nemůže být vtipný. Rychle jsem se dosmála, protože sensei Zeno mi začal povídat něco důležitého. Přikyvovala jsem hlavou, jako že rozumím. Určitě hned. Nebudeme to nijak odkládat. Odpovím s lízátkem v puse, ale rozumět mi bylo krásně. Jen co jsem domluvila, přehodila jsem si v puse lízatko na druhou stranu, kde ještě bylo o něco kyselejší. Trochu jsem musela zkřivit pusu, ale snažila jsem se to nedávat moc najevo.

Hideki Kanegawa

Dobře, když jinak nedá.. kašlal jsem na další odpovědi a jen čekal, co se bude dít. U toho jsem se samozřejmě zase podíval na oblohu, kde se stále tetelily mraky.

Zeno

Yoshiro sa nedostavil na čas, príde o zážitok, ktorý sa naskytne len pár ľudom. Vlastne, takmer nikomu. povedal som veľavýznamne a vložil si lízatko do úst.
Je výborné. Kde ich berieš? pochválil som lízatko s úsmevom.
Medzitým som sa ráznym krokom vydal smerom k jednému z mnohých horských vrcholov.

Hideki Kanegawa

Tak na to jsem zvědavý. pomyslel jsem si, když sensei velevýznamně řekl, že se bude jednat o životní zážitek.
Ihned jsem ho následoval, přeci mě tu nenechají!

Asuka

Zážitek, který se naskytne jen pár lidem? Vlastně, téměř nikomu? Ptala jsem se sama sebe zvědavě. Z myšlenek mě však probudil sensei, když se zeptal, kde beru ty lízatka. Oh. Vlastní výroba. Tajný recept. V obchodech mají vždy takové hnusné a divné, tak jsem si vymyslela své vlastní lízatka. Řekla jsem nadšeně a vyplázla jazyk. Samozřejmě, že jsem následovala senseie Zena.

Zeno

Neoľutujete. zasmial som sa pobavene a kráčal dalej.
Asuka mi prezradila to tajomstvo.
Takže preto sú také dobré! Mohlo ma hned napadnúť že to je domáca výroba! prekvapene som jej povedal.
Z výborným lízatkom cesta ubiehala rýchlejšie...

---

... už o pár minút sme išli po vysokohorskom chodníčku, ktorý sa obkrúcal okolo hory.
Vy ešte nedokážete chodiť po stene, tak musíme pešo. Trvá to o niečo dlhšie, vlastne o dosť. vysvetlil som s úsmevom. Lízatko sa mi už míňalo, zachvíľu už nebude!
A od Asuky som nechcel pýtať dalšie. Budem ich musieť od nej kúpiť! Prečo nie?
Napokon sme došli až k vrcholu. Boli sme pár desiatok metrov nad oblakmi, vysoko nad Kumogakure.
Ak si cestujúci prajú, môžu otočiť hlavy naľavo, kde je prekrásny výhľad na celú Kumo a jej okolie.
Naozaj - pod nami sa rozprestierala celá dedina v jej plnej kráse. Dalo sa navyše vidieť celé pohorie. Bol to nezvyčajne epický výhľad...
... ale tento pohľad sa mi naskytne denne. To stále nie je to čo som chcel. Podme dalej.

Asuka

Pfuuu, musíme se plahočit tak daleko a přesto ještě není konec. Než jsme se vydali po vysokohorském chodníčků, tak mi došlo lízatko. Potají a velmi rychle jsem šáhla do druhého vaku, který vypadal, že v něm jsou také zbraně, ale to byl omyl. Druhý vak byl plný lízatek. Lízátka v kapse měli jen odlákat pozornost, že jich mám málo, a tak jich tolik nemůžu nabídnout. Strčila jsem lízátko do pusy a obal vrátila zpět do vaku. Hned jsem vypadala zase spokojeně.
Cestou nahoru jsem přemýšlela, jak bych ještě lízatka mohla zlepšit. Ale nic mě nenapadalo. Proč zlepšovat něco, co už je takhle moc dobré? Pomyslela jsem si. Ale napadla mě jiná vymoženost. Proč místo dřívka nedát něco tvrdšího, co by odrazilo i kunai? Takhle bych se mohla také bránit. Bych třeba to tvrdší dřívko vyplivla a ono by odrazilo kunai. Přemýšlela jsem si pro sebe, ale pak mě vyrušil sensei Zeno. Prohlédla jsem na Kumo a okolí. Bylo to opravdu krásné, takový pohled se mi moc často nenaskytl. Chvíli jsem tam stála a koukala na krásné panorama. Pak jsem si uvědomila, že mezitím už sensei opět vyrazil. Rychle jsem ho doběhla a šla za ním.

Hideki Kanegawa

Kráčeli jsme nahoru, na horu. Cesta bya poměrně dlouhá a vzduch řidší a řidší. Po nějaké době výstupu nás sensei odkázal na jednu stranu, kde se rozprostírala Kumo. Otočil jsem hlavu tím směrem a tozhlédl se po vesnici.
Vskutku náramné. pomyslel jsem si při pohledu na budovu, ve které sídlí raikage a kolem posazené, mohutné budovy, většinou připevněny k stěnám hory. Bylo odtud vidět i na nové části vesnice, které již ustupovali z horské zástavby a pomalu se rozvíjeli na úpatí hor. Kumogakure vypadala nádherně, prostě vesnice nad ostatní.
Postupovali jsme dál.
Sensei? nedalo mi se nezeptat ohledně jeho schopností. Jen ze zvědavosti, na co se jako ninja specializujete?

Zeno

Na ilúzie. To ti musí stačíť. Neskôr ich uvidíte. Možno. odpovedal som Hidekimu stručne a pokračoval v plahočení sa na horu.

---

Napokon sme sa tam dostali. Cestička nepokračovala dalej, nad nami sa týčil už len vrchol hory, čo bolo nejakých pár desiatok metrov. Sneh tu šialene padal, no nebola to víchrica. Zima tu ale bola veľká.
Genini to určite nečakali, boli oblečení celkom ''letne''.
Iba som sa mierne usmieval, ja som bol oblečený, a na tieto teploty zvyknutý.
Včera sa tu odohrala krádež bijuu, dalo sa to pekne vidieť. Ochrana zdvihnutá o najmenej dvadsať ANBU, pečaťe niekoľko násobne posilnené. Nikto nemohol riskovať. Mňa našťastie všetci poznali, a tak som sa nemusel moc preukazovať.
Ale v tejto situácii som mohol byť ktokoľvek.
Pred vchodom do jaskyňe stálo pár ANBU.
Shimo. povedal som a kývol hlavou.
ANBU na mňa použil bezpečnostné Jutsu, rovnako ako na Hidekiho a Asuku.
Vitaj, Zeno-san. Prišli ste pozrieť Rokubiho? spýtal sa výzvedne.
Opať som prikývol a ukázal na Asuku.
Ah... v tom prípade, smelo vstúpte. pousmial sa ANBU a niekoľkými pečaťami otvoril vchod.

---

Prešli sme spoločne niekoľkými jaskynnými chodbami. Všade behali stráže a vládol tam neustály zhon.
A to tu bol pokoj pred tou krádežou... ach. zakrútil som neveriacky hlavou.
Museli sme sa dostať ešte cez dve bezpečnostné stanoviská, kým sme mohli vstúpiť do naozaj obrovskej jaskyne.
Kľudne by sa tam zmestilo niekoľko bijuu naraz. Podobné ako na ostrove smrti, ktorý Kumogakure vlastní.
Rokubi-san! Je tu tvoj nový jinchuuriki! zahučal som do jaskyne. Môj hlas sa zvučne rozľahol v priestore.
Z obrovským hlukom sa pohla tá zvláštna slizká kopa v strede.
Rokubi nebol vôbec spútaný, ani nič podobné. Mal tu úplne voľný pohyb.
Nebojte sa - je náš priateľ. Nezraní nikoho. Len sa správajte úctivo a nebudte drzí. A... pokúste sa spraviť dobrý prvý dojem. povedal som Hidekimu a Asuke.
Obrovský šesť chvostý sa k nám doplazil. Celkom rýchlo...
Oči dve minúty upieral na Asuku a na Hidekiho.
Dievča... Asuka. dodal som a chytil ju za rameno.
Ty budeš teda môj nový hostiteľ? spýtal sa Rokubi zvučným, za to zvláštnym hlasom.
Takže...

Hideki Kanegawa

Genjutsu... pomyslel jsem a aniž bych senseiovy odpověděl začal jsem o tom přemýšlet, což bylo s přibývajícími metry složitější a složitější.
Cesta vedla výš a výš. Po nějaké chvíli začla být pořádná zima, což mi samozřejmě nikdo neřekl. Podíval jsem se na senseie temným výrazem a utopil nadávku v ústech. Radši jsem sklonil hlavu a šel dál, přesto jsem se začínajícímu sněhu nedokázal ubránit. Takže jsem měl zachvíli tvář celkem stuednou a na obočí mi uchtil sníh.
Jak dlouho tam ještě půjdeme? pomyslel jsem rozmrzele a dál stoupal. Po nějakých pár minutách jsme konečně dorazili téměř k vrcholu. Kolem byla spousta ninjů hlídající vchod do nějakého komplexu. Stále silně obalení sněhem jsme vešli do jeskyně. Bylo tam o mnoho příjemněji. Chodby osvětlovali plamenem zářící louče a zimu a vtíravý chlad vystřídalo hřejivé teplo, které mi ihned dodalo trochu elánu. Po chvilce již sníh odtál a po těle se mi začali roztékat drobné potůčky vody. Aniž bych si toho všiml, z narustajícího vzrušení jsem si začal namotávat konečky vlasů okolo prstů a všemožně si s nimi hrát.
Za chůze sensei říkal něco o bezpečnostia klidu a slyšitelně si stěžoval.
Po chvilce chůze, po kterou jsem si pořád prohlížel zvláštně zdobené stěny, jsme došli do velkého sálu... velkého... přímo obrovského!
Po chvilce sensei řekl větu, která mi vyrazila dech. Rokubi no Raiju?! tady?! Začal jsem se rozhlížet po místnosti a náhle uzřel pohybující se masu, které jsem dřívě nevěnoval pozornost. Překvapilo mě, že nemá pouta, není nějako zabezpečený. Byli jsme vydáni na pospas osudu. Začel jsem panikařit a neklidně těkat očima z Asuky na senseie a zase zpět. Tak nějak jsem tušil, že Rokubi je na naší straně, ale takhle zblízka člověk nemůže být klidný.
Pak mě naštěstí sensei uklidnil pár slovy, kterými mě lehce ujistil, že předpokládám správně a bojím se zbytečně. Po chvilce se zastavil a koukal na nás. Teď nás sní... určitě nás sní... pomyslel si v hlavě spíše žertem, aby se více uvolnil.
Sensei vybídl Asuku. Asuka? pomyslel jsem v němé otázce. Vysvětlení se mi dostalo od Rokubiho, když popré promluvil. Hostitel? Jinchuriky? Asuka? podíval jsem se na ní a až teď mi došlo, že mi to mohlo dojít dřív. Takže... v týmu s Jinchurikim... jsem zvědavý, jaké to bude mít následky. zapřemýšlel v hlavě a zničehonic si zase začal namotávat vlasy a prohlížet Rokubiho...
Hostitel... zní to divně. pomyslel jsem a podíval se na senseie, který si všechno prohlížel s celkem spokojeným výrazem. Byl jsem zvědav co Asuko udělá.

Asuka

Na iluze? Tak na ty nejsem. Řeknu si pro sebe, když jsem poslouchala rozhovor mezi Hidekim a senseiem.

Pomalu se mi začínalo dýchat hůř a také mi začala být zima. Začala jsem třít dlaněmi o sebe, abych vytvořila nějaké to teplo, ale nebylo to nic zázračného, a tak jsem se klepala zimou. Další lízatko už mi také došlo, ale teď nebyla chvíli, si otevírat další. Prošli jsme přes nějakou kontrolou dovnitř.

Tady, kde je ukrytý bijuu, byl někdy klid? Zeptala jsem se sama sebe na sensoiovu poznámku. Ale nechtěla jsem být drzá, a tak jsem si ji pronesla jen v duchu. Konečně jsem začala rozmrzat. Taky nás sensei mohl upozornit, že nejdeme do žádného tepla, ale přeci jenom v jeskyni bylo lépe.
Wooooow. Žasla jsem nad obrovskou jeskyní, ale ještě víc jsem žasla nad Rokubim. Mohl se úplně volně pohybovat. Překvapilo mě, že neutekl, ale pak mi to bylo vysvětleno způsobem - je náš přítel. Další překvapení bylo v rychlosti Rokubiho. Upřeně jsem si ho prohlížela. Necítila jsem ani odpor, ale ani nějakou velkou lásku. Prostě takový neutrál. Mé zkoumání Rokubiho přerušil až sensei, když mě chytil za rameno. Pohlédla jsem na senseie, a pak zpět na Rokubiho, který mi položil otázku. Hlavou mi problesklo, že musím být slušná a udělat dobrý dojem. Slušná...slušná....no to půjde trochu hůř. Bráchové mě moc slušně nevychovali. Malou chvíli jsem přemýšlela co říct.
Zda s tím budeš souhlasit, tak ano. Pak budu tvůj nový hostitel. Vypálim nakonec ze sebe.