White Light

Kumo ničím nerušená pokojne spala svojim zvyčajným životom na vrcholčekoch vysokých hôr. Oblaky sa ako vždy lenivo vznášali všade naokolo. V dedine vládlo ticho, najma kvôli tomu že bolo ráno. Ale to nebol jediný dôvod. Další bol smrť hostiteľa šesť-chvostého démona, ktorý bol značne medzi ľudmi obdivovaný. Démon bol v tejto chvíli bezpečne zapečtaný, a Raikage musí zajtra rozhodnúť, kto bude nový hostiteľ. Pár adeptov už mal na mysli.
Dnes sa však koná pohreb, na ktorom sa zúčastní celá dedina.

Raikage

Stál som pri okne svojej kancelárie a pozoroval rannú dedinu. Jeden z oblakov sa vzniesol rovno do môjho pohľadu. Jedným mávnutím ruky som mrak odohnal, a pokračoval v premýšlaní.
Dnes je pohreb. A je potrebné si aj rozmyslieť aj nového hostiteľa.
Už som sa rozhodol, že to bude jeden z geninov. Len nájsť toho vhodného. Nie je dobré urobiť chybu pri výbere hostiteľa. Všetci na to boli dosť citlivý. Takú kritiku som si vôbec neprial.
To je teraz ale jedno... pri pohrebe si budem geninov všímať a tam aj rozhodnem. Aby som mohol pokojne spať.

Asuka

Byla jsem vzhůru dlouho do noci, a tak se mi dnes vůbec nechtělo vstávat. Plně se věnuji spánku, když v tom mi přistane na obličeji polštář. Nejdříve si toho nevšímám, a prostě ho jen odhodím zpátky. Ale to už beze mladší bráška polštář do rukou a začně mě s ním mlátit. Vstávej. Vstávej. Nesmíme zmeškat pohřeb. Začne ječet na celý dům. Rychle vstanu, seberu mu polštář a prásknu ho po něm až si z toho sedne na zadek. Starší bráška na mě hodí škleb, ať to tolik nepřenáním. Jen na to pokrčím rameny, vyhodím mladšího brášku ze svého pokoje a začnu se připravovat na pohřeb. Ze skříně vyhrabu černé šaty, která zatím hodím na postel. Rychle si vyčistím zuby a opláchnu obličej. Pak na sebe hodím ty černé šaty a trochu si upravím vlasy. Z pokoje vyjdu už připravená. Ještě se napiju čaje a s bratry a otcem vyrážíme na pohřeb.

Raikage

Prehodil som cez seba čierny plášť a vyskočil z kancelárie efektným skokom na jeden z oblakov. Ešte predtým som ho zhmotnil, aby som mohol na ňom stáť, a zároveň aby nepadol smerom dole ako kameň. Odtiaľ som preskákal na další, a další až kým som sa nedostal nad miesto, kde sa konal pohreb. Odhmotil som ho, a padol rovno na miesto zhromaždenia. Nebol tam ešte nikto.
Plánoval som pozorne sledovať každého genina, ktorý príde na pohreb. Muselo to byť už dnes...

Asuka

Chvíli jsme šli v klidu všichni vedle sebe. Ale to nevydrželo dlouho. Samozřejmě jsem to začala já. Tichá pošta v pošťuchování. Neměla jsem ráda, když byla má rodina smutná. Takhle se hned všichni začali smát, i když to teď nebylo vhodné. Když jsme přicházeli na místo, kde se měl konat pohřeb, pár lidí už také přicházelo. Otec nás zarazil v pošťuchování, a tak jsme mohli v klidu a spořádaně pokračovat.

Aiko
Zobudila sa sa a pomaly som vstala.
Dnes je ten pohreb. Mala by som si pohnúť. Pomyslela som si a vbehla som do kuchyne.
Otvorila som ladničku a rýchlo som vybrala ramen.
Dala som si ho na stôl a sadla som si na stoličku.
Začala som ho jesť, čo mi dlho netrvalo a tak som to mala za chvíľu dojedené.
Rýchlo som vbehla do izby kde som sa prezliekla a vbehla do kúpelne.
Umyla som si zuby a vybehla som z domu.
Pomaly som vyšla z domu a namierila som si to na pohreb.

Naoki

Vstal sem ze SVÉ krásné a veliké postele...
Sakra dneska je vlastně ten pohřeb...
Šel sem do MÉ luxusní koupelny trochu se upravit...
Pak sem šel do MÉ krásné skříně a vzal sem si nejlepší černý oblek co sem měl , což mi trvalo dlouho ta skřín byla hodně velká a černých obleků sem měl asi deset...
Tak to je asi všechno...
Najednou sem se zasekl...
Vlastně ne ještě se musim najíst...
Rozběhl sem se do kuchyně a tam byl připraveno tolik jídla , že ani celá rodina by to nesnědla...
Vzal sem si to co sem měl nejvíc rád a vydal sem na pohřeb...

Daiki Yotsuki

Probral jsem se v tajné místnosti 4 a 5 Raikageho v sídle Yotsuki kde běžně trénuji.
Yare Yare to už je ráno? Pracně jsem se vyhrabal na nohy a proskočil otvorem ve stropu a objevil jsem se na chodbě v západním křídle sídla. Otvor v podlaze jsem zakryl poklopem a vydal jsem se do svého pokoje.
Když jsem tam došel vzpoměl jsem si na pohřeb. Ach je na čase se hodit do černé barvy. Vysprchoval jsem se a oblékl jsem se do černého kimona a na krk jsem si zavěsil čelenku vesnice.
Potom jsem se vydal přímo na místo pohřbu. Dorazil jsem tam včas a rozhlížel jsem se koho to tu máme.

Aiko
Došla som na pohreb.
Toto bude ďalší nudný deň. Pomyslela som si a zívla som.

Raikage

Kým sa objavil prvý genin, na miesto došlo pár desiatok ľudí. Každý z nich sa úctivo pozdravil, ale proste tam len postávali, a rozprávali sa. Nebolo komu priať úprimnú sústrasť. Hyaki nemal už nikoho.
Zahľadel som sa na Hyakiho fotku, ktorá stála na jednom z kamenov.
Nikdy som nedúfal, že nájdeme lepšieho hostiteľa... neverím, že je to možné.
Prvá z geninov sa objavil Asuka, z rodinou. Rodina Seras bola dobrá, sporiadaná spoločnosť. Všetky rodiny geninov som si osobne prehliadol a zistil o nich všetko. Asuka matku dlho nemala, a tak vyrastala len s bratmi a otcom. Rozhodne bola horúci kandidát na šesť-chvostého. Len či to jej otec povolí. Je to neuveriteľná zodpovednosť, a Asuka by bola neustále v nebezpečí.
Ako dalšia došla na pohreb Aiko, od rodiny Ariko. Rodinu vlastne ani nemala. Tá dávna tragédia na nej zanechala nevymazateľné jazvy. Nič to ale nemenilo na tom, že Aiko je tiež schopná, a dokázala by šesť-chvostého zvládnuť.
Objavil sa Naoki Iketani. Vždy sa správal odlišne od ostatných geninov, trocha nadnesene. Moje obavy boli o to, ako sa zaradí do tímu s inými geninmi. Tvrdé misie a ťažký tréning ho napokon zmenia. Tímová práca je dôležitejšia ako peniaze, a ked si to uvedomí, bude správny shinobi.
Daiki, klanu Yotsuki bol zatiaľ posledný. Poznal som ho najlepšie zo všetkých, lebo občas za mnou chodil. Nič zvláštne, kedže sme boli nepriama rodina. Vnuk štvrtého. Yotsuki kedysi mávali osem-chvostého, konkrétne Killer Bee. Možno neskôr ho budú mať zase. Tiež používal zbrane, ako jeden z mála. Bol až neobyčajne milý a priateľský. V Kumogakure zriedkavosť.
Medzitým prišlo dalších niekoľko geninov, ktorých som si narýchlo v mysli zhodnotil. Chýbali ešte dvaja. Vačšina ľudí už tam bola, a tak nebude trvať dlho, kým pohreb začne.

Hideki Kanegawa

Cesta. Cesta z kamenů a prachu. Pro mnohé ulehčení dlouhých cest, pro další i přes relativní pusto nezdolná překážka. Pro lidi ve vesnici je tento den, jako cesta. Nezdolná, prašivá, bodající do nohou. Celá vesnice se halila do černé.
Právě na té cestě se malinký brouček hrdinně pokoušel zdolat nevelký kámen. Padal, kutálel se. A když už ve velké euforii dokázal vylézt na kámen, zčernal mu svět.
Křup. Šel jsem směrem ke konání pohřbu, nevnímajíc nejedno křupnutí při dotyku mých chodidel k cestě. Náladu jsem měl vskutku pochmurnou. Aby taky ne. Leč mají být pohřby oslavou na počest zemřelého, na mě měli vždy negativní vliv, což mnohé lidi při mé povaze překvapilo. Žádný nadhled, žádný ignorantský přístup.
Zaklonil jsem hlavu dozadu a podíval se na oblohu, kde se líně tetelili bílé obláčky. Křupnutí. Zase nevnímal.
Po chvilce nesoustředěné chůze jsem se dostal do místa konání pohřbu. Lehce jsem se rozhlédl po ostatních a zjistil, že většina už tu byla. Dokonce rodiče, kteří vyšli později než já tu stáli.
Příště bych si ty okliky mohl odpustit. zapřemýšlel jsem a vyrazil směrem k rodičům.

Asuka

Už při cestě na pohřeb se mi zdálo, že jsem něco zapomněla. A teď, když jsem tu už stála, se ten pocit jen zvětšoval. Zamknout dveře? Nééé. Vypnout fén? Néééé. Co jsem to jen zapomněla? Ptala jsem se sama sebe stále dokola. Nevědomky jsem strčila ruce do kapes a hle problém se vyřešil. Z kapes jsem vytáhla lízatko. No jooooo tohle mi chybělo. Už jsem chtěla lízatko rozbalit, když jsem si uvědomila, že jsem na pohřbu, a že se to nehodí. A tak jsem vrátila lízatko zpět do kapsy. Porozhlédla jsem se okolo sebe. Pár lidí tu už bylo i několik geninů z akademie. Lehkým náznakem hlavy jsem je pozdravila.

Naoki

Stál sem tam někde vepředu v davu celý v černém...
Když teď zemřel šesti-ocasý co s nim udělaj?Asi budou hledat novýho majitele.Zajímalo by mě kdo to bude....
ruce sem si dal do kapes a koukal jestli neuvidí někoho z akademie...
Po chvilce sem zahlídl Asuku jak tam pár lidí zdraví...
Pche.Ta nikdy nemůže být na takové úrovni jake já , ta určitě nebude novým majitelem...
Koukl sem ještě po pár dalších lidí , ale nikdo se mi nezdál být dobrým majitelem pro šesti-ocasýho...
Co když to budu já.Ne ani žadnej šesti-ocasý nemůže být lepší než já , ale byla by to výhoda ho mít ho v sobě...
Přemýšlel sem jak by bylo dobré být majitelem a co by na tom bylo špatné...

Aiko
Pozerala som do oblakov.
Kto bude asi nový jinchiruuki? Typovala by som niakeho Jounina. Pomyslela som si.
Keby som vtedy zomrela s nimi... Hovorila som si smutne v mysli, a takmer mi vyšla aj slza, no stihla som si utrieť oko.

Raikage

Pristavil sa predposledný z geninov.
Iba som si pre seba prikývol. Druhý najpravdepodobnejší kandidát. Po Asuke.
Hideki mal niečo do seba, a predpokladal by som, že by prijal šesť-chvostého. Aj ked rodičmi som si opať nebol celkom istý.
Stať sa hostiteľom je obrovská pocta, zároveň zodpovednosť... a uvrhnutie sa do nebezpečia. Jinchuuriki sú medzi nepriateľmi tí najvyhľadávanejší, najviac lovení. O bijuu som nestál. Na to som bol moc starý. Mal by ho dostať mladý človek s potenciálom do budúcnosti.
Takže...
Podišiel som k rodine Seras a mierne kývol na pozdrav.
Mohol by som sa osamote pozhovárať s vašou dcérou?

---

Jounini, ktorí prišli si pozorne premeriavali všetkých geninov. V Kumo nebolo žiadne náhodné vyberanie. Jounini si sami tím vyberali, z dostupných geninov, a podľa vlastného úsudku zostavili tím, ktorý by mal v boji a spolupráci najlepšie fungovať.
Bolo vhodné sa správať slušne, lebo niektorí genini ani nemuseli byť do tímov vybraní, ked im správanie nešlo.

Aiko
Stále som tam stála, a pozorovala oblaky.
Chýbate mi... Tak rada by som chcela byť s vami. Keby že by to bolo možné. Hovorila som si smutne v mysli.
Znovu som mala na krajíčku, no tentoraz som nevydržala, a jedna slza mi prešla po čele.
Rýchlo som si ju utrela a dúfala že ju nikto nevidel.

Naoki

Koukl sem na raikageho jak přišel k asuce a hned mi bylo jasný co po ní chce...
Jak by mohla asuka zvládnout šesti-ocasýho.To se raikage trochu spletl.Doufám že toho nebude jednou litovat...
Měl sem na asuku vztek , protože sem chtěl být ja novym majitelem , ale nechtěl sem to dát najevo a stále sem se tvářil vznešeně jako bych byl tim nejlepším a to sem taky byl (nemohl sem odolat).

Asuka

Stáli jsme tam. V tom mladší bráška pronesl polohlasem větu, která každého zajímala. Kdo teď bude mít v sobě šestiocasého démona? Pár lidí se na nás podívalo, ale pak se otočili zpět. To rozhodne Raikage. Odpověděl mu otec. To už u nás ale stál Raikage. Otce překvapilo, že Raikage chce mluvit semnou, ale je kagovi oddaný, a proto svolil. Zvědavě jsem přitom na ně koukala a poslouchala, stejně jako oba bratrové, ale ty to dělali více nenápadně. Když otec přikývl, šla jsem za Raikagem.

Raikage

Vzdialili sme sa od davu na niekoľko metrov. Letmým pohľadom som sa uistil, že nás nikto nepočúva a potom som si kľakol na zem. Aj ked som to urobil, stále som prevyšoval Asuku. Predsa len, išiel som po ceste štvrtého. Najvyšia postava v Kumogakure, najmohutnejšia, najsvalnatejšia. Slúžilo to ako na rešpekt, tak na ochraňovanie dediny, čo bola hlavná povinnosť pre Kageho.
Deti sa ma však báli, ale to bolo v poriadku - aspoň sa naučia úcte.
Asuka.
Si ešte veľmi mladá, užívaš si s bratmi život... nechcem ti nič z tohto zobrať. Ale mám jednu veľmi dôležitú otázku. Budeš sa musieť rozhodnúť - podľa odpovede radikálne ovplyvníš celý svoj budúci život. vysvetlil som jej pomaly a pozorne. Celý čas som si všímal ako sa správa, či sa ma bojí ako niektorí genini, alebo je proste prirodzená.
Ako by si odpovedala na otázku: ...stala by si sa jinchuuriki šesť-chvostého? Len čisto teoreticky. pousmial som sa a uprene ju pozoroval.

Asuka

Šla jsem za Raikagem o několik metrů dál. Co je tak důležitého, že potřebuje Raikage mluvit semnou. Raikage a mluvit semnou? Byla jsem čím dál zvědavější. Překvapilo mě že, i když si Raikage klekl, byl stále vyšší. Pozorně jsem ho poslouchala. Nejsem mladá! Rozčílila jsem se v duchu. To, že jsem mladá, mi stále říkal starší bratr a dělal si ze mě sradnu. Snažila jsem se Raikagemu dívat do očí, ale když vyslovil tu otázku, chvíli jsem nehnutě stála a očima tikala všude okolo. Tohle rozhodnutí mi může změnit život? Život jinchuurika je prý velmi nebezpečný, ale přesto toužím být jinchuriki. Jeho síla by mi pomohla v mém snu stát se mocným ninjou a navíc by to bylo všechno pro Kumo. Po chvíli se opět podívám na Raikageho. Čistě teoreticky......ano. Odpověděla jsem mu na otázku rozhodným hlasem.

Hideki Kanegawa

Tak nějak jsem pořád střídavě pozoroval věci kolem a kolem. Tu a tam jsem zahlédl někoho známého, takže jsem na něj jemně kývl. Náhle se mi v zorném poli objevil sám velký raikage, který mluvil, a to jsem byl překvapen, s Asukou.
Nějak jsem tušil, že se teďkon bude muset najít nový jinchuriki, ale jelikož jsem si myslel, že se bude vybýrat ze starších ninjů, ani ve snu bych nepomyslel na to, o čem se ti dva tam právě teď baví. Místo toho mi hráli v hlavě různé možnosti jejich hovoru. No co, zajímalo mě to.

Raikage

To rád počujem. Verím, že si oddaná Kumogakure a ochránila by si ju za každú cenu. Rovnako ako jej obyvateľov. zakýval som hlavou a postavil sa.
Veľmi pravdepodobne sa staneš novým jinchuuriki. Ale nikomu o tom nehovor. Rodine povedz, že sme sa rozprávali o rozdelení tímov a senseioch. To by malo stačiť. Ale všetko záleží od teba - nemusíš s tým súhlasiť, a rovnako s tým nemusí súhlasiť otec. Nebudem robiť rozhodnutia proti vôli slušnej rodiny z Kumogakure. Názory všetkých ľudí odtiaľto si cením. vysvetlil som a prehrabol jej vlasy.
Potom som pokojne odkráčal smerom k davu.

Asuka

Začali mi zářit očíčka a já jen souhlasně přikyvovala. Pro Kumogakure vše. To mám po otci. Řeknu a zazubím se. Pak si ještě doposlechnu co Raikage řekl. Hai. Kývnu a vrátím se ke své rodině. A už na mě zvědavě kouká a první, kdo to nevydržel byl otec. Copak se stalo? Zeptal se. Potřeboval něco ohledně genínů, o jejich rozdělení do týmů a senseie. Odpověděla jsem otcovi. Ten souhlasně přikývl. Byl rád, že takle Raikagovi pomáhám. Ovšem u staršího brášky bylo vidět, že mi zas tolik nevěří. Přeci jenom mě znal o něco víc než otec, a tak to celkem snadno rozpoznal. Budu moct chránit to, co mi je tak drahé.

Daiki Yotsuki

Viděl jsem že je Raikage volný a tak jsem k němu zezadu přiskočil a dal mu herdu do zad.
Zdravím Kyriaki-san. Copak jste to tam s Asukou řešil? Zeptal jsem se skoro až vyzvídavě. Vypadá to že zase k vám budu muset zaskočit sem tam pro nějakou radu ale to si necháme až po pohřbu.
Ach jo strýček a ty jeho nápady ohledně žen, kdypak z toho asi vyroste? Ale rád bych věděl o čem se s ní bavil. Pak jsem se mu podíval do očí a bylo to jak kdybych zíral na menší horu jelikož byl pořád o dost vyšší nežli já. Takže kdy máš volno? Zaskočil bych na čajíček a možná bych tě vyzval na souboj o titul Raikageho. Řekl jsem samozřejmě myšleno ve vtipu.

Raikage

Daiki sa blížil zozadu ku mne... ked skočil, chytil som mu ruku a stočil ju tak, aby sa zložil na zem.
Na mňa toto neplatí. zamračil som sa a jedným pohybom ruky ho postavil na nohy.
Na jeho prvú otázku som neodpovedal, nebolo to vôbec dôležité. Pravdepodobne od nudy nemal čo robiť...
Voľno nemám. Dnes je pohreb, zajtra jinchuuriki, a potom mám plno dalšej práce. povedal som oznamne a prísne sa naňho zahľadel.
Sme na pohrebe. Správaj sa slušne. rozkázal som učiteľsky.

Yoshiro

Všechno jsem sledoval z dálky.. Celej pohřeb. Nechtělo se mi tam. Bylo to na mě moc smutný, dokonce mi celkovej mood vesnice dost náladu pokazil. Radši jsem se dneska stranil lidí. Všech.